Komunikace v muzikoterapii

"Hudba je sama o sobě komunikací, proto umožňuje oslovení i porozumění tam, kde běžné lidské prostředky selhávají."

Komunikace je jednou z nejdůležitějších potřeb každého z nás. Žáci navštěvující základní školu speciální mají velmi často postiženu řeč natolik, že jim rozumí jen jejich nejbližší a i oni jen velmi málo. Proto většinou hledají různé způsoby, jak se s nimi dorozumívat lépe, rozvíjet a podporovat jejich řeč nebo jim umožnit vyjádření potřeb a pocitů. Jednou z těchto cest je muzikoterapie.

Proces komunikace je pro každého z nás velmi důležitý, neboť nám umožňuje vyjádřit naše potřeby a přání a navazovat kontakty. V muzikoterapii může být cílem zlepšit srozumitelnost řeči nebo rozšířit schopnost neverbální komunikace pomocí hry na hudební nástroj, hry na tělo, pohybů, pantomimy, očního kontaktu, gestikulace i mimiky.

Možné projevy komunikace:

OČNÍ KONTAKT

Navázání očního kontaktu při činnosti, kdy se učitel záměrně podívá. Kontaktování spolužáků očima. Jako reakce na své jméno, na kontakt kamaráda - dotek, oslovení apod.

Spontánní projev HLASOVÝ

Vyjádření svého přání. Opakování slov. Zazpívání slova v písni. Odpovědi na otázku za někoho jiného. Oslovení kamaráda jménem apod.

Spontánní projev TĚLESNÝ

Pohyby nohou, rukou na základě toho, že se cítí dobře. Kývání se do rytmu. Vyjadřování hudby pohybem. Hraní si s prsty. Pohyby hlavou apod.

Spontánní projev EMOČNÍ

Úsměv, smích, pobrukování si, pohyby očí a rtů. Zatleskání si. Výkřiky radosti, výskot.

Spontánní projev SOCIÁLNÍ

Obejmutí kamaráda při písničce. Položení ruky do ruky kamaráda nebo dospělého. Položení hlavy na rameno druhého. Zpívání tomu druhému "do ouška", pohlazení.

NÁPODOBA POHYBŮ

Napodobování již známých pohybů na základě situace, která přípomíná známou činnost nebo spojením se známou hudbou apod.

ZAVÁDĚNÍ VLASTNÍCH SLOV

Dožadování se určitých činností, písniček nebo hudebních her či nástrojů, komentování apod. s využitím vlastních slov/slabik - vlastního pojmenování, např. "tanyka" - písnička, chci zpívat, "tytary" - chci hrát na kytaru, "dam dam dam" - chci tančit apod.

PSYCHICKÉ VYLADĚNÍ

Zlepšení psychické pohody, nálady - sebevědomější přístup, bezprostřednost, uvolnění obličejové části, povolení počátečního napětí. Vytvoření pocitu bezpečí, vzájemné důvěry, radosti.

Muzikoterapeutické techniky vhodné k podpoře a rozvoji výše uvedeného:

• Hello song (úvodní píseň)

- navázání očního kontaktu, oslovení jménem, spontánní hlasové, tělesné, emoční i sociální projevy, nápodoba pohybů, psychické vyladění.

Např.

"Kdopak je tu dneska s námi?

(následuje prostor pro volný projev: Já, Any, tady...)

Je tu s námi Lucinka,

(navázání očního kontaktu, oslovení)

já Lucince dám, nástroj, aby zahrála,

(možnost výběru nástroje - rozhodnutí, projevení radosti z výběru nebo z toho, že může hrát...)

Já jí zazpívám: Ahoj Lucinko, ahoj Lucinko, ahoj Lucinko, ahoj Lucinko."

(hraje a zpívá se mnou / nebo jen nástroj drží, usmívá se, poslouchá atd.)

• Komunikace přes nástroje

"Povídání" přes nástroje, které si žák sám vybere. Učitel reaguje na žákovu iniciativu nebo sám iniciuje reakci žáka - motivuje ho a dává prostor k projevu. Umožní žákovy "vyhrát" své pocity, emoce, včetně těch negativních. V průběhu lze měnit jak nástroje, tak přístup učitele a techniky podpory/komunikace. Učitel může improvizaci částečně vést nebo předem připravit (vybere jen určité nástroje, podporuje rytmickou strukturu apod.) nebo je průběh zcela spontánní a učitel pouze dbá na to, aby byl bezpečný.

Tuto aktivitu lze využít také k nácviku běžných komunikačních dovedností, tedy např. střídání v hovoru, počkat až "domluví",apod.

Techniky improvizace, jako je např. rytmické kotvení, opakování, dirigování, vytváření prostoru apod. dávají nejvíce prostoru pro vyjádření svých pocitů a potřeb prostřednictvím hudby - melodií nebo rytmem, dynamikou, zapojením hlasu, pohybu, hry na tělo apod. Tato technika umožňuje vyvolat hudební reakce i u těžce postižených žáků.

• Vokální interpretace (zpěv písní)

Pomáhá zlepšit artikulaci, rytmus řeči a dechovou kontrolu. Umožňuje zapojení a projevení se i žákům s postižením, kteří mohou doplňovat slova do písniček, zapojit se prostřednictvím citoslovcí a slabik nebo jen vokálů. Slouží k rozšiřování slovní zásoby, zapamatování informací, lze využít k časové orientaci během dne či ke zvládání sekvenčních úloh.

Např. písnička Ježek

( s využitím AAK - znak do řeči/piktogramy apod.)

"Ježek ten je ježatý,

Od hlavy až po paty

Mračí se a žaluje

Na každého kdo tu je.

Ježku, ježku, co Ti vadí,

Žě mě nikdo nepohladí."

- už sama píseň vyjadřuje potřebu - pohladit, a zájem okolí "Co ti vadí?" . Lze ji ukazovat ve znaku do řeči nebo s piktogramy či fotografiemi, ukazováním na své tělo nebo kamarády a realizovat na konci samotné pohlazení - kamaráda, souseda vedle nebo učitel pohladí žáka. Za slovem "žaluje" lze udělat "tytyty" a žáci mohou doplnit slovo i s ukazováním.

Všem těmto aktivitám ovšem předchází vztah, založený na důvěře a bezpečném prostředí, které učitel vytváří. Jedná se o dlouhodobou spolupráci a vzájemné poznávání během pravidelného setkávání. 

KANTOR, J., LIPSKÝ, M., WEBER, J., MT-BC A KOL., Základy muzikoterapie. Praha: Grada, 2009.

ZOUHAROVÁ, D., Rozvoj komunikace u žáků na základní škole speciální prostřednictvím muzikoterapeutických technik. Diplomová práce. Brno, MU, Ped. fakulta, 2012.