Zařazení muzikoterapie do ŠVP

Muzikoterapie nemusí být jen součástí hudební výchovy, ale některé techniky edukační muzikoterapie lze využít i ve čtení, psaní, tělesné výchově, pracovní a výtvarné výchově a samozřejmě v řečové výchově. Pro představu uvádím možné zařazení muzikoterapie do předmětu čtení na základní škole speciální.

Vzdělávací oblast Jazyk a jazyková komunikace

Předmět Čtení

Čtení a především příprava na samotnou činnost spočívá převážně na rozvoji pravolevé orientace, sluchové analýze a syntéze, sluchové a zrakové diferenciaci, sluchové paměti, koordinaci oko - ruka, schopnosti vyjádřit se, pojmenovat, vnímat detaily a celek, rozvoj paměti, apod. Zde mají muzikoterapeutické techniky rozhodně své místo - rytmické hry; nápodoba rytmu; hádání nástrojů; poznej píseň podle melodie; poznej píseň podle některých slov; posílání nástroje po kruhu - zleva doprava; sleduj nástroj očima; až uslyšíš zvoneček, uhoď do bubnu; jdi za zvukem nástroje se zavázanýma očima; hra se židlemi; nácvik komunikace přes nástroje (např.bubnování) - nácvik dialogu, vyjádření nálady, pocitů, emocí, vzteku...; soustředění na nástroj - zaměření pozornosti; pohybové hry s říkáním nebo zpíváním; rytmizace vlastního těla s říkankou nebo písničkou; relaxace s poslechem vlastního dechu a srdce (nácvik koncentrace); hra na tělo; zpěv písní podle obrázků/piktogramů/fotek/jiného záznamu; rozšiřování slovní zásoby písněmi; rozlišování písmen a jejich tvarů prostřednictvím hudebních her s písmeny; a další.

Konkrétní techniky užívá učitel dle vlastního uvážení, dle potřeb žáků, složení třídy, vyladění nebo jejich možností. Vždy přistupuje k žákům individuálně a maximálně empaticky, metody volí dle předchozí diagnostiky. Aby učitel mohl zvolit muzikoterapeutické techniky dle vlastního uvážení a potřeb žáků, uvádíme ve školním vzdělávacím programu pouze jejich obecnou rovinu, např.:

• rozvoj schopnosti integrovat a syntetizovat části do celků (rytmizace, dělení slov, vět...)
• rozvoj schopnosti zaznamenat a sdílet vnitřní prožitky
• rozvoj paměti
• zlepšení pozornosti a orientace v realitě
• poskytnutí prostředků k sebevyjadřování
• rozvoj schopnosti naslouchat
• stimulace nebo relaxace
• rozvoj sluchových dovedností
• podpora identifikace a empatie s druhými
• posilování adaptivního chování 

Hudba přirozeně rozvíjí sluchovou diferenciaci a sluchovou paměť, rytmus, podporuje sebevědomí i řeč a komunikaci vůbec, atd. Je to dáno především přirozenou motivací žáků, podvědomou činností, protože to "chtějí" slyšet a "chtějí" si to pamatovat. Mají rádi písničky, melodie i texty, hry s písničkami, hry s hudbou a tancem, s dynamikou i tempem. Žáci jsou schopni po zácviku např. rozlišit jednotlivé nástroje v orchestru, změny rytmu nebo tempa, dokážou rozlišit, kdy hraje jejich nástroj, poznat text písničky, melodii atd. Při vokalizaci rozlišují jednotlivé délky hlásek, dokáží určit, zda zpívám krátké slabiky nebo dlouhé, interpretovat správně písničky i hru na hudební nástroj.

Hudba sama je natolik zajímavou činností, že je zároveň motivačním i realizačním prvkem. Vše probíhá přirozeně, protože žáci sami chtějí a ani si neuvědomují, že se něco učí.

Vhodné knihy, které lze využít: 

• Havlíčková J., Eichlerová I., Logopedické písničky. Praha: Albatros media, 2017.
• KMENTOVÁ, M., Slovo, slůvko, slovíčko, honem poběž písničko! Praha: Portál, 2018. 
  
• KULHÁNKOVÁ, E., Písničky a říkadla s tancem. Praha: Portál, 1999.

• ŠIMANOVSKÝ, Z., TICHÁ, A., Lidové písničky a hry s nimi. Praha: Portál, 1999.

• a další.