Muzikoterapie a přátelská atmosféra ve třídě

Hudba má mocný citový vliv, působí náladotvorně a ovlivňuje lidskou psychiku. Podle své povahy může hudba stimulovat, aktivizovat, alarmovat, euforizovat, inspirovat oduševňovat, naplňovat energií a pocitem lidské důstojnosti, ale také relaxovat, uvolňovat, uklidňovat, konejšit. Může být také do jisté míry náhradou za chybějící mezilidské vztahy nebo při nedostatku lásky či uznání, dávat pocit smyslu života a duševního naplnění, může být ventilem psychického přetlaku, zdrojem osvěžení, únikem ze životních strastí, příležitostí ke společenskému kontaktu a sebevyjádření atd. A to je cílem MUZIKOTERAPIE - hledat, tvořit, poslouchat, zpívat a prožívat takovou hudbu, která pomáhá.

Ve školním prostředí můžeme muzikoterapeuticky pracovat v rámci prevence nejrůznějších komplikací nebo dětem pomáhat s již vzniklými problémy - reedukace. Je třeba si ujasnit zda vedeme terapeutický proces, či napomáháme tomu pedagogickému - lépe se nám pak budou formulovat konkrétní muzikoterapeutické cíle. Např. hlavním cílem je zlepšení řečového projevu. Vedlejší cíl je sledování dechu, nálady, držení těla apod. Bazálním cílem je vytvoření pocitu jistoty, bezpečí, důvěry - a to jak ve skupině, tak především s pedagogem - muzikoterapeutem.

Proces pedagogický nebo terapeutický? Nebo jsou uplatněny oba? Hudba je nosný motivační a estetický prvek. Zkušený pedagog - muzikoterapeut je schopen v rámci pedagogického procesu využít řadu muzikoterapeutických prvků a přispět tím např.:

: k přátelské atmosféře ve třídě

: k lepším učebním výkonům dětí

: k radosti z hudby a ze života vůbec

Předpokladem využití muzikoterapie ve výuce (a nejen zde) je velmi dobrá znalost žáka a jeho prostředí (škola, třída, rodina), jeho dobrých a špatných stránek (co umí, co má rád, čeho se bojí, co mu dělá potíže...). A samozřejmě vzdělání pedagoga - muzikoterapeuta, jeho pokora a respekt a práce pod supervizí.

Přátelská atmosféra lze navodit například:

: společným zpíváním písně nebo vyjadřováním pocitů a vztahů pomocí hry na tělo a/nebo na nástroje: vybubnování napětí, vyjádření strachu, smutku, očekávání či zklamání hlasem, hudebním nástrojem i pohybem.

: poslechem hudby harmonizující s náladou ve třídě

: společným nácvikem zpěvu, divadelního představení, hudebního vystoupení

: hudebními rituály, hrami a relaxací s hudbou apod. 

Záleží na tom, jak dobře známe kolektiv se kterým pracujeme a jednotlivce v něm. Podle toho víme, jakou píseň zařadit, čím je naladit, jaké rituály si vytvořit apod. 

I maličká písnička zmůže velké věci! 

Zdroje:

GERLICHOVÁ, M., Muzikoterapie v praxi. Praha: Grada, 2014.

LINKA, A., Kapitoly z muzikoterapie. Rosice u Brna: Gloria, 1997.